Historie rodiny Dittrich
Rodina Dittrich společně s rodinou Hielle patřila k nejvýznamnějším podnikatelským představitelům průmyslového rozvoje na Krásnolipsku v 19. století a následně v rámci celé Evropy.
Osobní vzestup a podnikatelský úspěch byl přirozeně spojen s dnes nepředstavitelnou osobní dobročinností, podporou kulturních, vzdělávacích a sociálních projektů a naplňováním nového chápání společenských priorit. Zcela mimořádnou byla role rodiny Dittrich při utváření nové podoby měst Krásná Lípa a Žyrardów v Polsku. Společnost Hielle & Dittrich zajišťovala obživu tisíců zaměstnanců a domáckých výrobců, realizovala masivní investice do nových, technicky progresivních technologií a továren.
Plody celoživotní práce rodiny Dittrich zůstávají někdy viditelné, někde naplněné novým využitím. Mnohé z nich však chátrají jako němí svědkové zašlé slávy a mnohé zmizely už nenávratně. S nimi bohužel zmizely i osudy příslušníků rodiny Dittrich, jejichž jména a velké činy jsou dnes téměř zapomenuty, přestože jejich současníkům se zdály být věčné.
Carl August Dittrich (1819-1886)
Carl August Dittrich se narodil 30. září 1819 v Lipsku, jako syn Hanse Dittricha, majitele hostince. Ve 40. letech 19. století cestoval služebně jako obchodní cestující firmy Carl & Gustav Harkort, obchod s anglickou přízí po Rakousku. Během svých cest opakovaně navštěvoval Krásnou Lípu. Při obchodních cestách získal zkušenosti a malý kapitál, který mu umožnil spolu s Carl Theodorem Hiellem založit vlastní firmu Hielle & Dittrich v Krásné Lípě s pobočkou v Šumperku. Obchodní činnost firmy začala 1. ledna 1849. Souběhem příznivých ekonomických podmínek, spojených s efektivní prací partnerů společnost zaznamenala značné obraty. Hielle & Dittrich se zabývali v Rakousku (rakouském císařství) nejen nákupem příze a plátna od domácích výrobců a dalším prodejem na německých a rakouských trzích, ale postupně se zapojili do dalších oblastí průmyslu jako vlastníci nebo akcionáři. V roce 1857 zakoupili zkrachovalou přádelnu a tkalcovnu v městečku Žyrardów v Polském království, kde se synem Carlem vybudovali půl století před Tomášem Baťou stejně komplexně pojatý prosperující podnik a město.
Carl August Dittrich se 5. září 1848 oženil s Theresií May, dcerou krásnolipského obchodníka Franze Maye. Z manželství se narodily čtyři děti – syn Carl a tři dcery Elisabeth, Anna a Johanna. Na rozdíl od svého otce evangelíka, byly děti po matce katolického vyznání.
Od roku 1879 převzal vedení závodů syn Carl Dittrich, Carl August Dittrich skončil svůj prací mimořádně naplněný život 11. ledna 1886. V posledních letech svého života trpěl duševní chorobou.
Theresie Dittrich (1824-1912)
Manželka Carla Augusta Dittricha Theresie byla velkou mecenáškou. Theresie zemřela 4. prosince 1912 v Krásné Lípě ve věku 88 let.
Elisabeth Dittrich (1850-1914)
Nejstarší dcera Carla Augusta Dittricha se narodila 19. září 1850 v Krásné Lípě, zemřela 7. prosince 1914 v Krásné Lípě. Vzala si Edwarda, syna Carla Theodora Hielleho. Stejně jako její matka Theresie velkou část svých příjmů věnovala na pomoc chudým a potřebným.
Anna Dittrich (1857-1932)
Dcera Anna se provdala za Ludwiga Marcellina, ředitele přádelny bavlny v Žyrardówě, který po několika letech manželství náhle zemřel na mrtvici. Z manželství vzešly dvě dcery, Elvíra a Maria. Maria zemřela v pouhých 25 dnech při požáru domu a jako jediný člen z celé rodiny je pohřbena v Žyrardówě.
Johanna Dittrich (1859-1942)
Nejmladší dcera Johanna se provdala za dr. Josepha Petersmanna, svého profesora kreslení, který se díky věnu stal majitelem známého knižního nakladatelství firmy Petersmann. Byl generálním rakouským konzulem v Lipsku a po smrti svého švagra Carla Dittricha ředitelem a prezidentem akciové společnosti Závody Žyrardówské.
Gustav Dittrich (1815-1890)
Bratranec Carla Augusta, Gustav, byl zapojen do rodinných podnikatelských vazeb a působil v Žyrardówě jako první náčelník továrního dobrovolného hasičského sboru, založeného v roce 1867. Syn jeho dcery Friederike, Herbert Späte, byl do roku 1945 prokuristou firmy Hielle & Dittrich v drážďanském sídle firmy.
Carl Dittrich (1853-1918)
Syn Carl Dittrich se narodil 3. října 1853 v Krásné Lípě. Studoval na polytechnice v Drážďanech a poté praktikoval v Anglii a Skotsku v textilní továrně Netta Ogdena. V roce 1879, několik let před smrtí svého otce, převzal vedení Žyrardówských závodů a proměnil je roku 1885 v Akciovou společnost Závodů Žyrardówských Hielle & Dittrich.
Carl kvůli špatnému zdraví otce vysvětlil tuto změnu slovy: „Vida, že celá odpovědnost, celé břemeno práce padá na mě, jsem si uvědomil, že moje síla si neumí poradit příliš dlouho s takovým úkolem, a chtěje ochránit existenci Závodů Žyrardówských, změnil jsem je v roce 1885 na akciovou společnost.“
Roli předsedy představenstva v nově založené akciové společnosti si podržel do roku 1905. Držel 350 z 600 akcií, což mu zajistilo hlavní slovo při řízení společnosti. V dalším období přivedl podnik k nebývalému rozvoji a faktickému výrobnímu monopolu ve lnářském průmyslu, široce založené péči o sociální podmínky zaměstnanců, podpoře bytové a veřejné výstavby, vzdělání a kultury.
Podnikání rozšířil ještě o další obory. Společnost Hielle & Dittrich vlastnila velkostatky na Žatecku, zámek Stekník, mlékárnu v Teplicích a cukrovary v Havrani u Mostu a na Ukrajině.
V roce 1899, kvůli zhoršujícímu se vlastnímu zdraví, Carl Dittrich pomalu odešel z vedení a prodal své akcie. Novými akcionáři byla finanční skupina spojená s Mezinárodní obchodní bankou v Petrohradě a akcionáři textilních továren K. Scheiblera v Lodži. Po návratu do Krásné Lípy pokračoval v mecenášské činnosti umělců, podílel se na činnosti řady spolků a organizací, včetně Horského spolku pro nejsevernější Čechy. Dal postavit městskou nemocnici a dětskou zotavovnu, nynější sídlo správy Národního parku České Švýcarsko.
Carl Dittrich zemřel 17. dubna 1918 na zánět pohrudnice ve své vile ve Weißer Hirsch u Drážďan a je pohřben vedle svého otce v rodinné hrobce v Krásné Lípě.
V Krásné Lípě byl známý pro své štědré dary na veřejné a charitativní účely. Společně se se svými třemi sestrami a matkou postavil na památku svého otce Carla Augusta nemocnici císařovny Alžběty, školu, sirotčinec, vodovod a další objekty v Krásné Lípě.
Závody Žyrardówské Hielle & Dittrich
Závody lnářských výrobků spolu s tovární osadou Žyrardów koupila společnost Hielle & Dittrich v roce 1857.
Tímto rokem začalo v historii města zlaté období největšího vývoje a pověsti značky Žyrardów na světě. Po koupi továrny proběhla rychlá modernizace a expanze. Ruční tkací dílny a chalupářský průmysl byly zcela nahrazeny. Majitelé koupili parní stroje, tkací dílny a spřádací stroje.
Na konci padesátých let 19. století byla prakticky veškerá výroba v továrně mechanizována. Spřádací a bělící zařízení byla rozšířena, byla otevřena první mechanická tkalcovna a byla postavena plynová elektrárna. Rozsah vývoje je doložen následujícími údaji: v roce 1854 vyrobily továrny pouze 2% lněné příze v Polsku a o 10 let později – 30,4%, na počátku 20. století výroba přesáhla úroveň 60%. Dalším důležitým ukazatelem, který ukazuje rozsah ekonomického boomu Žyrardówa, byl počet zaměstnanců. Když Hielle & Dittrich koupili továrnu v roce 1857, pracovalo zde pouze 500 zaměstnanců. Toto číslo se neustále zvyšuje na více než 8 000 v roce 1885 a na počátku 20. století téměř na 10.000 zaměstnanců. Za méně než 30 let se díky novým majitelům továrna stala nejen moderním, prosperujícím závodem, ale také zaměstnavatelem. Zaměstnanost v Závodech Žyrardów se v jejich zlaté době zvýšila 16krát a výroba až o 750%. Největší ocenění továrna získala v podobě zlaté medaile a ceny „Grand Prix“na Světové výstavě v Paříži v roce 1900.
Díky obrovským investicím do strojů a infrastruktury byly závody v Žyrardówě přeměněny z manufaktury na skutečnou kapitalistickou továrnu. Pouze nejluxusnější tkaniny pro náročné klienty byly tkané a zdobené ručně. Během několika desetiletí získaly Závody Žyrardówské monopolní postavení ve lnářském průmyslu. Velká modernizace skončila v roce 1882. V té době továrna měla 21.248 spřádacích vřeten a 2.078 mechanických tkalcovských stavů. Krásnolipští investoři poskytli vynikající renomé pro domácí výrobky. Ubrusy a závěsy z továrny Žyrardów byly známé a oceňované po celém světě.
Hielle a Dittrich se po koupi továrny stali majiteli také 24 bytových domů pro úředníky a pracovníky a několika domů s obchody a školou. Intenzivní vývoj závodu zvyšoval finanční obrat továrny, ale především měl pozitivní vliv na zlepšení životních podmínek obyvatel Žyrardówa. Investice do vývoje výrobních budov a strojního parku nezastínily majitelům továrny potřebu rozšíření obytné a sociální infrastruktury v továrně. Investovali do vybudování sídliště dělnických domů a byla započata stavba veřejných budov. Ve městě byla založena mateřská školka – první předškolní zařízení v Žyrardówě a jedna z prvních takových institucí v Polsku. Investovali do vzdělávání a továrních škol. Majitelé továren také nezapomněli na duchovní potřeby svých pracovníků a podporovali výstavbu dvou katolických kostelů. Nejprve kvůli nedostatku finančních prostředků byl v letech 1890-1892 vybudován v novogotickém stylu menší kostel Karla Boromejského. V letech 1902-1903 byl na náměstí postaven katedrální kostel Matky Boží Utěšitelky, také s výraznými prvky novogotiky. Jednou z nejdůležitějších investic do městské zástavby bylo vybudování nemocnice. Její budova se stala zdravotním centrem celé obce a okolních oblastí.
V průběhu osmdesátých let 19. století došlo k jedenácti násobnému zvětšení zastavěné plochy města Žyrardów. Město získalo pravidelný tvar s moderní a funkční strukturu, ve které dominovaly tři celky kompaktních staveb – průmyslové objekty, dělnické domy a rezidenční vily. Budovy byly stavěny z červených pálených cihel.
Mausoleum rodiny Dittrich v Krásné Lípě
Hrobka rodiny Dittrich byla postavena v neorenesančním stylu podle plánů Julia Carla Raschdorffa mezi roky 1888-1889. Prvoplánově tvořila dominantu hřbitovního areálu, od kterého byla oddělena kovanou mříží. Pozemek pro vybudování hřbitova daroval Krásné Lípě Carl Dittrich v roce 1881 s podmínku vytvoření interkonfesního (ekumenického) hřbitova.
Julius Carl Raschdorff (1823-1914) byl německým architektem a vysokoškolským pedagogem, jedná se o jednoho z nejvýznamnějších architektů druhé poloviny 19. století v německém prostředí. Mezi jeho nejznámější díla patří berlínský dóm a mauzoleum Fridricha III. Pruského (německého císaře a pruského krále) v Postupimi. Jeho tvorba se vymezovala téměř výhradně na území tehdejší německé říše. Hrobka v Krásné Lípě se řadí společně s přestavbou kostela sv. Gertrudy ve Stockholmu mezi jediné dva počiny architekta Raschdorffa mimo území německé říše. Zároveň se také jedná o jediná dvě dochovaná díla mimo dnešní území Německa.
Z cihel vyzděná centrální stavba s vnějším kamenným pláštěm je umístěna na kamenné terase, která vyrovnává terén mírně se svažující směrem k jihu. Má půdorys řeckého kříže s půlválcovou apsidou na jižní straně. Zastřešení tvořil průnik dvou sedlových střech, to se však nedochovalo. Klenba byla zanesena nejen sutí a torzem původního zastřešení, ale hlavně velkým množstvím náletových dřevin. Budova je podsklepena. V kryptě stojí sarkofág z černo-zeleného diabasu, ve kterém je uloženo tělo zakladatele firmy Hielle & Dittrich Carla Augusta Dittricha, který zemřel 11. 1. 1886. Sarkofág zhotovil šluknovský kameník Viktor Schleicher z kamene vytěženého v dole v nedalekých Mikulášovicích.
Výzdoba interiéru kaple byla provedena dle návrhů Augusta Frinda. Návrhy a skici začal malíř tvořit již v roce 1889. Podle Frindových návrhů byl zhotoven oltář a vytvořena také klekátka, ale i bohatě zdobená mříž a vstupní brána na hřbitov. Okenní vitráže pocházely z dílny Christiana Wilhelma Anemüllera z Drážďan a sochy dvou andělů u vstupu jsou dílem bratrů sochařů Antona a Adolfa Schwarzových.
Výzdobu hrobky pojal Frind v celkové kompozici. Na stěnách byl vyobrazen cyklus s názvem Cesta životem, skládající se z významných událostí v životě Carla Augusta Dittricha. Práce na výzdobě kaple se protáhly až do roku 1897.
Hrobka sloužila původně také pro konání zádušních mší, při nichž mohla být vytápěna z nedaleké kotelny. Mezi lety 1918-1920 prošla stavba adaptací, kterou provedla drážďanská architektonická kancelář Lossow & Kühne. Byl upraven prostor krypty, dostavěny boční partie. V roce 1919 a 1920 zhotovila berlínská mozaikářská firma Puhl & Wagner zlatou mozaiku s modrými prvky o ploše téměř 125 m2.
Budova sloužila svému účelu do poloviny 40. let 20. století, kdy se přestala udržovat a následně začala podléhat klimatickým vlivům, zlodějům a vandalům.
V současnosti je hrobka veřejnosti nepřístupná. Uvnitř je postavené dřevěné lešení a bednění, které dovoluje se ve vnitřním prostoru pohybovat. Centrální kruhový otvor o průměru cca 3 m je zakrytý. Krypta, prostor kaple i rub klenby jsou vyklizené a stavba je provizorně zakryta plachtou.
Větrovská Barbora, 2020
Prezentované výstupy jsou součástí výzkumu a disertační práce „Rodina Dittrich a její architektonicko-stavební dědictví“.
Odkazy
Literatura
Wikipedie – Dittrichova hrobka
Památkový katalog – Dittrichova hrobka
Muzeum Mazowsza Zachodniego w Żyrardowie
Wikipedie – Julius Carl Raschdorf
Deutsche Biographie – Raschdorff, Julius Carl
Kulturportal West Ost, Raschdorff, Julius Carl
Muzeum Lniarstwa im. Filipa de Girarda w Żyrardowie
Město Krásná Lípa
Město Żyrardow
NĚMEC, Jan: Obrázky z průmyslových dějin Šluknovska, Rumburk 2012.
JEŘÁBKOVÁ, Gabriela: Životní příběh akademického malíře Augusta Frinda, Krásná Lípa 2016.
SHNITTNERTOVÁ, Astrid: August Stradal poslední žák Franze Lista, Krásná Lípa 2020.
DOŁEGA – SZCZEPAŃSKI, Jan, Miasteczko w kolorze niebieskim, Żyrardów 1990.
GÓRALSKI, Andrzej, Cudzoziemcy w Żyrardowie na przełomie XIX i XX wieku, Żyrardów 1980.
HULKA – LASKOWSKI, Paweł, Mój Żyrardów, Warszawa1934.
KAZIMIERSKI, Józef, Dzieje zakładów Żyrardowskich i ich załogi w latach 1829-1885, Ciechanów 1984.
MARTINEK, Libor, Paweł Hulka-Laskowski – stavitel mostů mezi národy, in: Slavica Litteraria 20/2017/1.
NIETRZEBKA, Bogusłav, Vademecum Żyrardowa, Żyrardów 2012.
NIETRZEBKA, Bogusłav, 500-lecie Reformacji w Żyrardowie, Żyrardów 2017.
NIETRZEBKA, Bogusłav, Zniszczenie i odbudowa Zaklady Żyrardowskie 1915-1923, Żyrardów 2016.
STAWARZ, Andrzej, Żyrardów –Narodziny społeczności, Warszawa – Żyrardów 1985.
ZWOLIŃSKI, Krzystof, Z dziejów straży pożarnej w Żyrardowie 1884-1984, Żyrardów 1984.
Przewodnik historyczno – turystyczny miasta Żyrardowa, Żyrardów 1967.
Světozor 9/1948, s-1142-1144.